Co máme v rostlinách
Ve vědeckém léčení se často vychází ze skutečností, které shromáždili naši předkové během tisíců let. Celá řada jich ale byla zavržena jako pouhé pověry. V mnoha případech oprávněně, v mnoha velmi unáhleně jen proto, že je věda 19. a většiny 20. století nebyla schopna prokázat jako skutečné a pravdivé. Dnes ve světle nových objevů opět roste význam přírodních léčiv a zejména bylinné prevence, která postupně nachází své místo i v moderních systémech péče o zdraví. Čím dál víc platí, že "není na světě bylina, aby na něco nebyla."
Rostliny jsou jediné organismy, které umí proměnit – asimilovat - látky minerální v látky organické. Při fotosyntéze tvoří z vody a kysličníku uhličitého cukry a kyslík, bez něhož bychom nepřežili ani pět minut. Dalšími metabolickými procesy vznikají především bílkoviny, tuky, organické kyseliny. Tyto primární metabolity – primární proto, že vznikají při základní látkové výměně - se často tvoří ve velkém množství a rostliny je používají hlavně jako zásobárnu svých zdrojů energie a stavební materiál svých těl. Ke stejnému účelu slouží tyto látky i nám. Ale patří mezi ně i některé další látky, bez nichž bychom nemohli přežít. Jsou to především provitamíny, vitamíny a minerály vázané v organických sloučeninách. Pro bylinnou prevenci mají dále význam mírně projímavé a močopudné organické kyseliny, ovocné pektiny s mírně protiprůjmovými účinky, oleje příznivě ovlivňující hlavně kůži, hojivý a protizánětlivý chlorofyl, pro všechny tkáně důležitá kyselina křemičitá, inulin a slizy. Těch naše tělo využívá k tvorbě ochranné vrstvy všech svých sliznic před vysoušením a drážděním, a k tvorbě hlenů. Primární metabolity jsou většinou obsaženy ve všech rostlinách.
Nesrovnatelně větší význam mají sekundární metabolity, které rostliny tvoří z primárních metabolitů dalšími, často velice složitými a specializovanými pochody. V rostlinném organismu jich bývá málo a mají různé funkce. Mezi jiným jsou regulátory metabolických procesů a slouží k ochraně organismu. Na rozdíl od primárních metabolitů se sekundární metabolity jednotlivých rostlinných rodů a často i druhů většinou liší. Právě díky jim mají rostliny silné specifické léčivé účinky, ale mohou být také silně jedovaté.
Alkaloidy jsou toho typickým příkladem. Patří mezi ně i prudké jedy – opiáty, námelové alkaloidy, atropin, a jiné, které jsou však zároveň i vysoce účinnými nenahraditelnými léky. Glykosidy – deriváty cukrů – působí hlavně svou necukernou složkou a podle ní se také dělí na mnoho druhů. Například kardiotonické – také často z prudce jedovatých rostlin – povzbuzující srdce a krevní oběh, antrachinonové mají projímavé účinky, fenolické desinfikují močové cesty, thioglykosidy prokrvují a desinfikují. Do této skupiny látek patří i flavonoidy s mnohočetnými účinky, saponiny, kumariny, aj. Silice (éterické oleje) jsou směsi různých organických sloučenin, většinou těkavých a vonných, nejčastěji terpenů. Mají mnohačetné účinky. V lidském těle snad není orgán, pro který by neexistovala rostlina se silicí s požadovaným terapeutickým účinkem. Rostliny s jejich obsahem patří k tradičním prostředkům lidového léčitelství a jsou široce využívány v současné fytoterapii a farmacii. Balzámy a pryskyřice, výměšky, které rostlina již nemůže začlenit do látkové výměny, jsou blízké silicím. Balzámy jsou pryskyřice rozpuštěné v silici rostliny. Třísloviny jsou fenolické povahy. Srážejí bílkoviny, alkaloidy a těžké kovy – používají se při intoxikaci – a mají hlavně svíravé, hojivé a antibakteriální účinky.
Hořčiny jsou chemicky nejednotné látky, které v určitých dávkách povzbuzují činnost trávicího ústrojí a endokrinních žláz. Nerozhoduje hořká chuť, kterou mají i jiné látky. Pro doplnění: Jako fytoncidy se označují všechny látky, kterými se rostliny brání proti cizím organismům.
Být zdravý znamená jíst rostlinné látky v potravinových doplňcích.
Současné významy tradičních názvů
Hořčiny, silice, balzámy, slizy, drogy… Pro mnohého moderního člověka jsou to názvy, které buď zavánějí středověkem, anebo budí nedůvěru a strach ze vzniku závislosti. Přitom jde o tradiční názvy, které se nepoužívají jen v naturopatii, ale udržely se všeobecně i v současné vědecké medicíně a farmacii. (Například pojem "droga" v medicíně označuje jakoukoliv sušenou bylinu. ) Jak vidíte, i další názvy mají svůj konkrétní moderní obsah. Odborníci si dnes pod nimi představují skupiny příbuzných chemických látek nebo látek s podobnými účinky. Měl by je znát také každý, kdo chce žít zdravým životním stylem, protože k němu bylinná prevence nedílně patří.
